Mých 21 dnů na Islandu (v práci)

island-vyletJe jedna hodina ráno (islandského času – u vás už jsou tedy tři) a já sedím v restauraci a čekám, až odejdou poslední hosté.

Vlastně bych čekat nemusel a mohl jsem je už před dvěma hodinami vyhnat, protože tyhle přesčasy (zdarma) dělat nemusím, ale stejně bych ještě nešel spát a navíc jsem chtěl konečně napsat tenhle článek, takže je jedno, kde budu…

Možná jsme se ovšem měl rozhodnout jinak, protože stejně jako každý den toho budu ráno litovat. Vstávám sice poslední dny až mezi 9 a 10 ráno, ale málokdy vstávám odpočinutý.

Jedním z důvodů bude určitě to, že nechodím spát před půlnocí, druhým důvodem pak bude to, že jsem na takové pracovní vytížení nebyl za poslední roky zvyklý. Snad vás zajímá, co tu na Islandu vlastně dělám za práci a jak to tu chodí, protože tomuhle se dnes budu věnovat.

vyhled-z-hoteluKde pracuji a co dělám

v minulém článku jsem zmiňoval, že jsem se dostal na hotel Vatnsholt

Původní plán byl ten, že sem přijedu jen na pár dnů dělat housekeepera (uklízeče pokojů) a potom budu ještě s Christoperem z Polska stavět taková ta venkovní dětská hřiště.

Situace se ovšem trochu změnila.

Jedním z důvodů může být to, že si šéf nepředstavoval, že budu mít typickou postavu ajťáka.

Druhým důvodem, proč to jsem zůstal u uklízení pokojů je…prostě Island.

Nevím, jestli to funguje na celém Islandu stejně jako v našem hotelu, ale je to tu trochu anarchie. Já jsem na hotel dorazil v pátek navečer.

V sobotu ráno jsem měl začít pracovat, ale nikdo mi neřekl, v kolik hodin vstávat, co se bude dělat, jak to bude probíhat. Vstal jsem tedy ve stejný čas jako ostatní –  v 7 ráno – a čekal, co se bude dít.

Majitelé a zároveň moji jediní šéfové na víkendy do práce nejezdí, takže od nich nebylo možné získat nějaké příkazy.

Takže jsem čekal na Christophera, až ho tu prostě někde potkám. Ten však věděl o tom, co mám dělat asi stejně tolik jako já. Nikdo mu neřekl, že s ním mám v ten den dělat, takže to bylo trochu vtipné 🙂

Pro něj ale rozhodně ne a bylo to znatelné.

Hned další den jsem však přešel do stabilnější pozice a začal jsem pomáhat dvěma housekeeperům (sestře a kamarádovi) a u toho jsem vlastně zůstal až do teď.

uklizeni-pokoju-island
Tahle by měly postele vypadat 🙂

Takže moje první směna, která je většinou od 10:00 do 16 – 18:00 spočívá v uklízení pokojů, převlékání peřin, čištění koupelen, vysávání.

Prostě se postaráme o to, aby pokoj, který využili hosté, byl v takovém stavu, aby se tam mohli ubytovat další hosté. Simple.

Na první pohled.

Simple to přestává být tehdy, když přijede škola. Nebo dvě. Což je zrovna dneska. Školy totiž obsadí hodně pokojů, zdrží se většinou jen na jednu noc a další den tak je tak potřeba těch hodně pokojů uklidit.

Dnes je tu třeba asi 50 studentů, pár učitelů, dva průvodci a dva řidiči autobusů. Ti odjedou zhruba v 10 nebo v 11 ráno a my máme zhruba jen 5 hodin na to, abychom tyhle pokoje uklidili a připravili je pro nové hosty, kteří začínají najíždět zhruba od čtyř odpoledne.

Když to shrnu – tohle je přesně ten důvod, proč se mi tu nepodařilo přestat s užíváním kofeinu, právě naopak.

Když jsem tu byl první den, dopoval jsem se během uklízení kafe a spoléhal jsem na to, že jakmile to doděláme, nějak se pak spravím, půjdu si lehnout a trochu si odpočinu.

Čekalo mě ale překvápko, protože v 7 večer začaly večeře, což znamená, že musí být kromě kuchaře v restauraci někdo, kdo lidi
obslouží, bude jídlo roznášet a následně umývat nádobí.

Tím pádem se kofeinová vlna protáhla a já vlastně od prvních dnů snad kromě jednoho dne tyhle extra dávky nesnížil.

Tenhle pracovní styl byl pro mě trochu neobvyklý, hlavně v prvních dnech. Když jste roky zvyklí na to, že vstáváte po deseti hodinách spánku, pracujete jen když se vám chce a tolik kolik se vám chce, je to změna.

restaurace-vatnsholtUplynulo ovšem asi 14 dnů. Dnes je to tak, že když to v práci zrovna vychází na 8 hodin nebo (nedejbože) méně, jsem z toho smutný.

Zvykl jsem si na to, že pracuji většinou 10 a více hodin a dokonce mi to vyhovuje. Je to ovšem pravděpodobně tím, že nepracuji celý den na jedné pozici, ale kromě uklízení pokojů se taky motám v prádelně, krmím zvířata (slepice, holuby, krkavce a lišky) a hlavně jsem pak v restauraci, mezi lidmi.

Právě v restauraci totiž můžu potkávat lidi z celého světa.

Během prvních dnů jsem tu potkal hosta, který skončil na dobré pozici v bance a začal pomáhat drogovým dětem v Reykjavíku, na další párty jsem potkal islandské fotbalisty, pár dnů nazpět jsem asi půl hodiny kecal s hosty z Německa a dnes tu máme školu z Los Angeles.

Ne vždy je sice příležitost dozvědět se od nich všechno to, co bych chtěl, ale je rozhodně zajímavé potkávat lidi z nejrůznějších koutů světa. O to víc mě pak dostává, že většina z nich je velmi slušná, jsou laskaví a poděkují vám za služby, za které děkovat vůbec nemusí.

Občas jsou sice situace, kdy už jsem opravdu unavený a šel bych spát dříve, než můžu, ale stává se to jen minimálně a jen minimálně lituji situací, kdy jsem mohl jít spát a nešel.

Nikdy bych nečekal, že bych takovou pracovní dobu zvládal bez tréninku, už vůbec bych nečekal, že se mi to bude i líbit a úplně nejvíc mě překvapilo to, že jsem se na tom stal dokonce snad i závislým.

Pokud patříte mezi workoholiky a tím, čím se právě živíte, se necítíte „alive“, doporučil bych zkusit podobnou změnu, jakou jsem udělal já. Možná si pak budete (stejně jako já), říkat:

„Sakra, tenhle krok jsem měl udělat už před lety!“

9 komentáře k článku “Mých 21 dnů na Islandu (v práci)”

  1. Motivacni. Treba svoji lenost prekonam a vyputuji podobne ☺ btw. Jak jsi to zajistoval (kde pracovat, co dela,..)?
    Uzivej!

    1. Já jsem měl to štěstí, že jsem nemusel řešit vlastně vůbec nic. Sestra byla na Islandu přede mnou, získala první zkušenosti, pak se vrátila do ČR a při další návštěvě Islandu, začala pracovat v našem hotelu. Sehnala mi tu pracovní místo, takže mě stačilo vlastně jen koupit si letenky a dorazit. Nedělal jsem žádné interview, myslím, že mí zaměstnavatelé neměli moji fotku, vlastně o mě nevěděli skoro nic. Podle toho, co jsem slyšel, ale stačí obepisovat hotely přes booking nebo v jiných katalozích ubytovacích zařízení a zkoušet to. Životopisů jim sem ale asi chodí dost, protože naše účetní říkala, že poptávky na práci chodí do pracovního mailu týdně, nebo snad i denně.

  2. Tak drzim palce abys ten zaprah zvladal i dal. Co asijsti turisti, uz si po nejakych uklizel? Kamaradka byla pracovne na Islandu nedavno a rikala ze uklizet po nich byla vzdycky lahudka 🙂

    1. Dokud je kofein, dá se zvládnout všechno 😀 Dnes to byla sice trošku krizovka, protože přestávám kouřit, ale to se taky poddá 🙂

      Ohledně turistů z Asie jsem taky slyšel storky. Zatím to ale bylo docela v pohodě. Pravidlem asi je, že asijští turisté, kteří jezdí se zájezdy si jedou svoje „čínské polévky“, ale nemůžu říct, že by po nich byl extra bordel. Dnes jsem měl na check-inu například týpka ze Singapuru, strašně fajn borec a vypadá, že si ani žádné vlastní jídlo nevezl, jedl normálně u nás v restauraci 🙂

  3. Přihlásil jsem se na job do Španělska (bary, kavárny – letní sezona), snad mě tam vezmou a budu taky makat jako ty 😀 Díky za nakopnutí a třeba o tom budu taky blogovat.

    1. Super, fandím ti! 😀 Věřím, že se ti tam podaří něco sehnat. Jsem docela zvědavý, jak to tam chodí, kdybys o tom případně taky blogoval, bylo by to super.

      Osobně jsem o Španělsku taky přemýšlel, třeba na zimní sezonu, kdy tady na Islandu nebude tolik práce. Slyšel jsem ale, že tam obecně není tolik peněz, jejich ekonomika je prý trochu slabší, tak přemýšlím spíš o nějakých ostrovech, možná Kanáry, Azory, Malta anebo pak třeba Srí Lanka nebo něco v Thajsku/Vietnamu. Nic o tom ale nevím, takže nakonec třeba taky skončím někde na jihu Španělska 🙂 Kdybych se o něčem dozvěděl, dám určitě vědět 🙂

  4. A šéfové jsou v pohodě? Já jsem měla za první zaměstnavatelku totální krávu, takže pak už mě nebavila ani práce v restauraci, kde mě jinak styk s lidma bavil, protože mi zakázala říkat, odkud vlastně jsem… 😀 Hrůza.

    1. Trochu opožděná reakce, promiň, málo času 🙁

      Šéfové jsou v pohodě snad nejvíc. Je jim sice už tak kolem 50ti, ale vypadají a chovají se mnohem mlaději 🙂 Dokonce nám asi před 20 dny zajistili ubytování v nějakém summerhousu s vířivkou a tak jsme tam měli den dovolené úplně zadarmo, dost super. Nechávají nám hodně volnosti, což čím dál víc oceňuju. Když jsem přijel, tak mi to trochu vadilo, jakože je tu chaos a nikdo ti nezadává úkoly. Ale teď, když jsem zjistil, jak to tu chodí, se mi to vlastně líbí. Mám tak vlastně svobodu, můžu si rozhodnout, co je potřeba udělat, kdy to udělám, jak to udělám. Hlavně aby bylo vše ok, ale když člověk není blbec, zvládne to 🙂

      Nám naštěstí nic nezakázala, i když jsme tu tři Češi, dva Slováci (jen jedna Slovenka pracuje na hotelu, další je mimo budovu) a pak borec z Polska. Já říkám docela často, že jsem z ČR, ale už se mi docela zlepšila angličtina, tak to snad ničemu nevadí 🙂 Nedokážu si představit, že bych se nemohl s lidma z ciziny bavit, to mě na restauraci baví asi nejvíc. Nebýt toho, myslím, že by mě to tu bavilo mnohem míň, protože bych přes den dělal jen uklízečku a večer otroka, co roznáší talíře. Takhle si to oživím a když natrefím na dobrý hosty, dozvím se i něco nového, poznám jejich názory atd. 🙂

Přidej tvůj komentář, ptej se

Your email address will not be published.